Uzlík z Bulánčí Lhoty, 25 let
Narodil jsem se v malé bulánčí vesnici kde jsme měli jen nepohyblivé terče a proto jsme často chodili na lov.V mých 3 letech jsem šel na první lov ale přepadla nás velká skupina bulánků z Péřákova a bylo na první pohled jasné, že nemáme šanci se ubránit a tak mi otec dal do ruky svoji nejlepší pistoli abych prý zemřel čestně, jenže co nevidět doběhli i ostatní bulánci z naší vesnice, takže jsem stihnul sejmout jenom 2 Péřáky.
Na moje 10. narozeniny mi otec dal sniperovku, protože přímá konfrontace není nikdy bez zranění.Pilně jsem trénoval celý rok a potom zabili našeho snipera, takže jsem musel nastoupit místo něj na další bitvu.Když jsem čekali ukryti v lese na výběrčí daní od největšího státu bulánků: Vavřinců, zasvištěla mi kolem ucha kulka a zajela do mého souseda jako nůž do másla.Všichni jsme zpozorněli ale nikoho nebylo vidět, záviselo jen na mě abych našel druhého snipera a zneškodnil ho.Byl zalezlej mezi kameny u potoka, klekl jsem si, opřel hlaveň o strom a jakmile byly kameny červené, vystartovali všichni bulánci proti sobě.
I mě ubývali náboje stejně jako jim peří ale pak se najednou objevili 2 bulánci za námi a já s otcem jsme je chtěli dostat, jenže oni měli automaty a tak to do nás začali pálit jak diví.Otec přede mně skočil a dostal hned zásobník do břicha, zachránil mi ale život.Do těch dvou jsem vystřílel jeho jméno a přísahal jsem zneškodnění celého jejich národa.
Po 3 letech si mně najímali tajné organizace jako nájemného vraha.To už jsem měl plnoautomatickou pistoli s mnoha druhy střeliva, brokovnici s nastavením rozptylu, nášlapné miny, granáty, sniperovku s nejlepším zaměřovačem na světě a s přídavným laserem a plno nejlepších zbraní pro pravé profesionály.To jsem měl jednou udělat atentát na prezidenta Pfühla, jako krevní mstu za prezidenta Žezlíka.Když projížděl ulicí v novém kabrioletu, čekal jsem na něj v bytě s výhledem na náměstí, kde měl pronést řeč.Na schodech jsem měl detektor pohybu a když zapípal v největším soustředění jsem se lekl a střelil ho do ramena.Venku byla mela, stejně jako v bytě.Popadl jsem kulomet a do dveří vlítli policisté, že mě prásknul nájemném, protože jsem dlouho nevycházel a myslel si kdovíco.
Po malé přestřelce jsem doběhl k oknu ale Pfühl byl už v autě a tak bych musel střílet naslepo, jinak by mě ti mafiáni neměli rádi.Všimnul jsem si však velké nádrže u auta a tak už měli hasiči a doktoři hodně práce.Naučil jsem se být chladnokrevný a nebrat proto ohled na ostatní bulánky.Tu nádrž jsem však rozstřelovat neměl, protože v novinách pak uváděli, že experti zjistili odkud jsem střílel a ještě s nimi ten nájemník spolupracoval(naposled).Zjistili můj vzhled a později mně na portrétu poznalo více bulánků po celém světě, kde jsem působil.Tak začaly vznikat fámy o tajemném vrahovi, který si náhodně vybírá oběti na volném prostranství a také FBI, CIA, BIS a různí lovci odměn se mě vydali hledat a také mě mnohokrát našli.
Třeba v mých 19 letech se mi stalo tolik co některým ani ne za celý život.
Nejhorší zažitek se mi stal na neutrální půdě.
Měl jsem v číně vyděsit 85 členů jednoho dominantního gangu.Nevyšlo to jak jsem předpokládal.Měl jsem hodit 5 granátů s velmi slabým nervovým plynem přitom pohrozit, že dokud nebudou spolupracovat s jinými gangy na zničení Vavřincové vlády(čehož jsem chtěl také dosáhnout), skončí stejně jako Vavřincové.FBI po mě ale šla jak divá a noc před útokem mě měli nalákat na jednu skládku a tam mě chytit nebo zabít.Beru si sebou vždy nože, pistoli a malou anthraxovou bombu s 18číselným heslem pro odpal.V obklíčení mnoha agentů jsem bombu vytáhl a začal hrát divadlo, jakože když umřu, tak bouchne ale jednomu blbovi ruply nervy a střelil mě.Všichni nakonec chtěli umřít pro slávu a záchranu Vavřinců.Tehdy už se vědělo, že jdu jenom po Vavřincovém národě.Zachránil mě onen bulánek, se kterým jsem v mládí byl na přepadu výběrčích.Hodil mezi nás dýmovnici a začal palba všemi směry.Jak já, tak Bulík, tak i agenti jsem začali střílet kam nás napadlo.Bylo to slyšet po celém městě a tak jsem se vytratil a skočil si pro auto se zbraněmi.Bylo tam už hodně lidí a nejhorší bylo to, že byli ozbrojení a patřila jich většina k místnímu gangu.Uprostřed davu jsem odjistil granáty a s plynovou maskou jsem odvláčel přiotráveného postříleného Bulíka do bezpečí.Tam jsem mu vše vysvětlil a naučil ho vše o mém řemeslu.Dali jsem si rok pauzu( i když jsem se kolikrát přemáhali a museli jsme zabíjet ne moc důležité osobnosti a potichu), abychom mohli uskutečnit velkou akci na Olympijských hrách, které se tu dobu měly konat ve Vavřincovém státě a nesměly být zrušeny.
Akce byla přesně na moje 21. narozeniny, nic tak velkého jsem ještě v životě neudělal, takže jsem byl i já trochu nervózní a čekal zase nějakej záser kde bych musel nadávat jak pokrejvač, střílet nasranej na všechno a hlavně by se mi nepovedla jedna z posledních akcí na Vavřincové jméno.Když měl zapálit běžec Rychlík olympijský oheň, měl zapálit zároveň i velký ohňostroj, který by odlákal pozornost a mi bychom sniperovkami zastřelili prezidenta, významné členy vlády, která podporovala vybírání daní od jiných států.Také se měla spustit velká opona s upozorněním pro šéfy oněch organizací a ty hajzly co vedli útoky na naše vesnice a naše národy.
Ohňostroj sice vybouchnul, mnoho členů vlády a šéfů tajných organizací zemřelo ale osobní pět prezidentových bodyguardů na něj nalehlo a moje speciálně broušená a leštěná kulka projela pouze dvěma a ve třetím zůstala.To hlavní co mělo být se nestalo, ta opona se nespustila a bylo u ní navíc spousta vojáků, kteří si už všimli chumlu kolem prezidenta a dávali si víc bacha.
V Bulíkem jsem se oba rozeběhli k provazu který držel oponu a ještě se nepřepálil, jak jsem původně chtěl.Jak jsem tam doběhnul, spatřil jsem udiveného Bulíka, jak padá obličejem k zemi a za ním Mazlíka, syna jednoho ze dvou bulánků, které jsem zabil před 9 lety.
Bulík ani nedopadl na zem a už letěl nůž a přeříznul lano od opony a při zběsilé střelbě jsem proskočil oknem, ani jsem nevěděl proč to dělám nebo kam dopadnu.Mazlík měl v omertu, kterou chtěl také vykonat na mě.Jak jsem tak padal dolů, byl dole jeřáb a zrovna pro něco spouštěl dolů.Zachytl jsem se za něj ale natrhl jsem si bok, přičemž mě dostihlo hejno broků a srazilo mě dolů kde byl naštěstí i písek.
Dva roky jsem se zotavoval z toho nešťastného dne ale přes tu dobu mi došlo, že otázka cti není jen o tom jestli uteču nebo prohraju, ale jestli to dotáhnu do konce a to jsem taky chtěl.
Bylo mi už jedno jestli zemřu nebo mě chytí.V den kdy byl zvolen nový prezident se sešli všichni, koho jsem tam chtěl mít.Celou FBI a šéfy významných gangů a vůbec všichni, kdo chtěli ochránit prezidenta „přede mnou“.Pomohl jsem jednomu starému známému z vězení a ten mi zajistil legální vstup mezi VIP a mohl jsem odtamtud odpráskout i prezidenta, jenže já plánoval něco překvapivého.Už měsíc dopředu jsem obvolal všechny známé aby se odstěhovali na Hawai, kde jsem koupil několik domů za peníze vydělané během života( a že jich bylo).
Věděl jsem, že mě sledují a vědí co dělám, určitě čekali na příležitost jak mě dostat.
Noc předtím jsem se nenápadně dostal přes tucty hlídek.S průkazkou v ruce a velkou sochou prezidenta se mnou(v té tmě to nebylo poznat)jsem ji postavil tak aby byla všem na očích.
Přímo před všemi těmi bulánky, které jsem chtěl odstranit stála socha pod plachtou a po proslovu jsem ji sám odhalil.Vyletěl z ní nápis velký jako fotbalový stadion:
„Vyhrál jsem Uzlík“.
Nechal jsem se zatknout a odsoudit na doživotí v nestřeženějším vězení na světě: Bubákov.
„To je vše mí spoluvězňové, teď musíme jít nebo nás zase chytnou.“